Holešovice, snad ta nejhnusnější čtvrť, dobře dobře, Karlín jim šlape na paty, ale Holešovice včera opravdu vedly. Jenom za tu krátkou cestu od metra ke klubu jsme potkali takový množství fetek, až mi přejel mráz po zádech. Jít tam sama, radši běžím. Cross Club, vyhlášený místo, to bude pohoda.
Tak nejprve jsme se asi deset minut motali okolo, než jsme našli ten správný vchod, když jsme konečně našli dveře správné čekala nás obrovská fronta, ehm, na šatnu! No ale přece se tam nebudeme pařit v kabátech, že? Fajn, těch dvacet minut jsme si počkali a hurá do pekla. Dole byla pěkná kosa a na pódiu experimentovali nějací zoufalci, vzduch patrně houstnul a kouř se valil vzhůru. Dáme pivo? Na baru se to začalo pomalu zaplňovat, přicházelo víc a víc lidí a za chvíli už se člověk nemohl ani hnout.
"Raz, dva, raz, dva, nevim co mám řikat, uaa, tak dáme jednu zkušební jo?" Vydali jsme se pod podium, "sorry", "eh, promin" rveme se loktama a po úsilovném snažení jsme hned ve druhé řadě. Naše profesorská skupina to rozjíždí jednou do roka, ale stojí to za to .) Krátký jamming, doladění zvuku a začínáme. Hráli takový klasiky, zakončení Na kolena, kdy celej narvanej sál ochotně poklekával a vzápětí vyskakoval, povedlo se. Následoval oddech na baru, posezení na schodech a neustálé vyhýbání se letícím alkoholický tekutinám, lidi neblbněte..
Náš večer jsme zakončili blázněním pod podiem na Vibrations, nějaká snaha o pogo tam byla, sem tam někdo sletěl, podlaha lepila. Když jsme se chtěli něco kolem půlnoci dostat ven, bylo to ještě horší než předtím, mě se svýma stošedesáti centimetrama málem zadupali :D
Tenhle fest byl opravdu, no, zajímavej. Snad příští rok bude více místa a taky doufám, že se vyplní náš slib a konečně i my to rozjedeme na podiu!