Jo, moje maniace... Od tý doby, co jsem začala poslouchat The Clash jsem se dosti změnila. Ale tak koho hudba nemění, že?
The Clash. Tomu říkám muzika. Od úplných punkových počátků po reggae míchanice. x) Nechce se mi tu z toho dělat wikipedii a vypisovat diskografii, chci napsat svůj názor. Tak tedy, složení Joe Strummer a Mick Jones za kytarou s mikrofonem, nejlepší basák Paul Simonon a za bubnama Topper Headon, čili bezkonkurenční. Topper zezačátku nehrál, byl tam někdo jinej, ale ten mě moc nezajímá (sorry ;) :D Joe Strummer, nejlepší týpek s výbornym hlasem x)

Z hudební stránky naprosto senzační, jak už jsem řekla, trochu horší je to ze stránky textařské. Strummera texty jsou zezačátku docela silně levicový, proti aristokratům a tak.. ale když se člověk zaposlouchá třeba to takovýho London Calling? Blahem brečim. No a v některých textech je slyšet, že to museli psát asi trošinku pod vlivem, huh? :D "oi Mick, you want some LSD? Here take three!" groovy times, darling
London Calling, jejich nejznámější album- a zároveň asi i nejlepší. Jediná píseň nemá chybu, i když? Ale ne. ) No a vzhled alba- no posuďte sami... beze slov x)
Mohla bych sem dát na ukázku pár písniček, voila:
Sice se The Clash úplně rozpadli až kdovíkdy, pro mě ale Clash končí rokem 1982, kdy Topper z kapely odchází, no odchází... je vyhozenej kvůli závislosti na heroinu, degén. Jo a nesmím zapomenout, Stay free, Joe! x)


Jé The Clash :) London Calling teď poslouchám skoro pořád :)
Jinak moc děkuji za komentář u mě na blogu :) Moc mě potěšil.